REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Za tímto zvratem stála iniciativa, čas a energie zejména dvou žáků dvorské střední školy: Marka Malicha z 5.C - předsedy školního parlamentu na dvorském gymnáziu - a Dana Jarolímka z 4.C - koordinátora akcí na stejné škole.
Zeptali jsem se jich na to, jak se jim tento zvrat podařil a co jim zapojení do tohoto procesu přineslo.
Participativní rozpočet (dále PaR) je u nás poměrně nový nástroj přímé demokracie. Za jakých okolností jste se s ním poprvé seznámili?
D: Mně ho poprvé představil zástupce Spolku pro Dvorek, který v našem městě plní roli inkubátoru komunit. Mluvili jsme o participativním rozpočtu přes telefon a zaujal mě jako možnost zapojit se do dění ve městě. Říkal jsem si, že spoustu spolužáků bude mít určitě nápady, čím vylepšit okolí.
Co pro vás, jako žáky gymnázia, tento nástroj znamená?
M: Pro mě to znamená novou cestu k malým změnám ve Dvoře. Ať už jsem student, kuchař nebo právník, můžu se zapojit do dění města.
D: Řekl bych, že velká skupina spolužáků mohla projevit názor a říci, co jim v našem městě schází a jaké mají potřeby.
Proč jste bojovali o účast v pilotním ročníku participativního rozpočtu ve Dvoře Králové a nepočkali na první ročník, do kterého může podat návrh každý občan nad 15 let s bydlištěm ve Dvoře Králové?
D: U mě a u Marka šlo o časové důvody. Chtěli jsme si vyzkoušet podání návrhu a jeho případnou realizaci ještě jako žáci gymnázia.
M: Pilotní ročník byl skvělá příležitost, jak si vyzkoušet průběh podání návrhu a své zkušenosti poté předat mladším kolegům ze školy. A hlavně jsme zjistili, kolik času a práce je potřeba k získání podnětů k jednomu projektu.
Jaké jste iniciovali kroky, abyste zvýšili svoji šanci na účast v pilotním ročníku?
D: Vystoupili jsme na dubnovém zasedání zastupitelů města, kde jsme těsně před půlnocí promluvili o našich nápadech, potřebách a o práci, kterou už jsme do té doby stihli na našich návrzích do PaR odvést.
M: Dále nám pomohla nabídnutá schůzka s paní místostarostkou, která nám vše objasnila a upozornila na možné problémy.
Pilotní ročník PaR je anonymní, tzn. navrhovatel není znám. Vyhovuje vám tento přístup?
D: Respektujeme, že je to v současnou situaci spravedlivé vůči ostatním navrhovatelům. Pokud by pravidla byla jiná, byla by pro nás propagace a možnost obhajoby návrhu velmi důležitá a kladli bychom na ni důraz.
M: Město nám tímto vpodstatě řeklo, že není třeba si návrh obhájit a diskutovat o něm s veřejností. Stačí napsat pár vět na papír a město se o to postará.
Co byste rádi vzkázali všem, kdo váhají, zda mají hlasovat pro váš návrh?
M: Myšlenka posezení Bistrot je, aby lidé mohli na náměstí Václava Hanky sedět čelem k sobě nejen v kavárně u stolu. Často pozoruji lidi, jak stojí na náměstí v kruhu, protože jim nevyhovují stávající lavičky podél parkoviště nebo u fontány, kde není možnost očního kontaktu a posezení čelem k sobě.
D: Na sociálních sítích jsme zaznamenali, že se zdá občanům náš návrh předražený, a navrhovatel tak musí nutně z té ceny něco získat. Šíří se zároveň fámy, že návrh patří někomu za zastupitelů nebo členů vedení města. Není tomu tak! My jsme se rozhodli umístit Bistrot na rekonstruované náměstí V. Hanky po diskusi v našem školním parlamentu. Záleží nám na tom, aby splnil nejen naše potřeby, ale také podoba a zpracování odpovídaly významu místa v centru města. Proto jsme si nechali zpracovat cenovou nabídku od renomované firmy mmcité, která se zabývá kvalitním městským mobiliářem. Výše výsledné ceny je běžná i u jiných firem a je včetně dopravy a odborné instalace (včetně záruky). Předpokládáme, že při realizaci se tak naopak ušetří.
Doporučili byste členům vedení města, po vašich zkušenostech s pilotním ročníkem, nějaké změny v PaR?
D: Mrzí mě, že nemohu podávat návrhy, ani o nich hlasovat, protože nejsem občan Dvora Králové nad Labem. Toto pravidlo má jistý smysl, aby navrhovatelé nesháněli hlasy všude možně i od lidí, co nikdy ve městě nebyli. Ale já, jako student dvorské střední školy, trávím v tomto městě celé dopoledne i odpoledne a zajímám se o místní dění. Doufám, že časem vedení města zváží dát možnost hlasovat studentům dvorských škol starších patnácti let nezávisle na jejich bydlišti.
M: Rozhodně by se dala zařídit lepší propagace a průběh. Víme, že je to nová záležitost, a proto doufáme, že se to příště zlepší.
Máte po těchto zkušenostech zájem se dále zapojovat do veřejného dění ve městě?
D: Rozhodně ano, zajímá nás jednak dění ve městě, jednak práce úředníků.
M: Původně jsem myslel, že mě to hned přestane bavit. Málo se o tom mluví, ale zařizování podobných záležitostí je kolotoč emocí. Člověk se musí jen naučit, kdy nevystrkovat ruce ven, kdy si dát pauzu a kdy samozřejmě vystoupit.
Děkuji za rozhovor
Jan Holan
Vaše komentáře |