REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
V současné době, kdy se opět obáváme o naši demokracii, je přirozené setkat se symbolicky s Tomášem Garriguem Masarykem, který po stu letech od založení našeho demokratického státu stále před námi strmí jako menhir morální jistoty zdaleka viditelný a do dálky zahleděný.
Masaryka jsem ztvárnil několikrát, naposledy letos, zaujatý nejen jeho fysickou tvářností, ale hlavně charakterem a myšlením. Byl zakladatelem naší demokracie, ale chápal ji jinak než jak s ní zacházejí naši vládnoucí politici. Od nich se lišil zásadně tím, že celý svět a všechny bytosti v něm považoval za posvátné. Jeho politické činy vycházely z idealistického světového názoru, víry v dobro a smysl světa. Pokud společnost nesdílí takový pohled na svět, celá demokracie se minimalisuje na stranická schůzování o volení asertivních osob nemajících v úmyslu prosazovat dobrou věc, nýbrž sebe. Aby toho dosáhli, nadbíhají náladám a obavám většiny a podle její poptávky připravují svoje názory tak, aby se zalíbili.
Jejich působnost v politice má pak podobné následky, jako kdyby lékaři doporučovali pro svou větší oblíbenost kouření, uzeniny a tvrdý alkohol.
Taková politika už není res publica, ale jakási stolní hra o postupu k moci a majetku. Monstrosní vyprázdněný systém přivádí k moci monstra.
Mám jimi samozřejmě na mysli Bureše v demisi a jeho pomocníka presidenta Zemana.
Jak by dnes dopadl v presidentských volbách Masaryk, můžeme si snadno představit. Duchovní potomek Husův a Komenského, nezdolný hledač a obhájce pravdy a humanity, charakter, který neuhýbal polemickým střetům, nehledal svůj prospěch, ale prospívající národ a proti celému národu se dokázal zastat jednoho z nejmenších, byl by dnes odmítnut většinou voličů a to i díky dehonestujícím zprávám na internetu, kterým by ta většina snadno uvěřila.
Českou společnost, která by zavrhla Masaryka je třeba léčit a to nejlépe Masarykovými myšlenkami, jako třeba tato: „ … spasí nás mravnost a vzdělanost. I politická samostatnost je jen prostředkem pravého života národního - pozbyli jsme jí, když jsme přestali jako národ mravně žít."
A dále: "Humanitní ideál je všecek smysl našeho národního života. Vyžaduje, abychom soustavně, všude, ve všem a vždy odpírali zlému, vlastní i cizí nehumanitě společnosti."
Masaryk byl velkou část svého života austroslávistou, protože věděl, že český národ musí být zapojen do většího celku, který mu zajistí bezpečnost. Když už to nešlo s Rakouskem, vymyslel Československo.
Dnes by byl nadšen členstvím v Evropské unii a vojenském spolku Nato a nikdy by nezpochybňoval věrnost tomuto spojenectví, na rozdíl od některých našich politiků, kteří hazardují s naší svobodou ať už z důvodu psychopatické poruchy své osobnosti nebo přímo záměrnou vlastizradou ve službách cizí moci.
Masaryk si byl dobře vědom, že malý národ se nemůže nikdy prosadit silou, ale duševním bohatstvím. Sám to formuloval takto: "… my o školství a o jeho zvelebení, my o filosofii o vědu a umění starat bychom se měli daleko více a jinak než národové ostatní. Školství a jeho zdar musí být naší přední a hlavní péčí národní i politickou – to je odkaz Komenského a našich Českých bratří, to je cíl našeho humanitního osvícenství."
Tato slova by i dnes mohla být východiskem ze současné krise, která zdaleka není jen naší krisí, ale také evropskou. Krise ale má vést ke katharsi, a já očekávám, že to budou Češi, kdo Evropu obrodí, a tím i sami sebe. Jediná cesta, která k tomu vede je velké soustředění na duševní práci.
Je to naše česká tradice, měli jsme voleného krále Jiřího z Poděbrad, který vyslal poselství míru do evropských států. Bude dobré, když my budeme řešit globální problémy ekologické, humanitární a hlavně filosofické. Mnohé z toho již děláme a naše věda je na světové úrovni. Evropa ale také potřebuje nový humanitní étos vzešlý z antických a křesťanských kořenů, hodnověrný a životodárný pro vědecko-technologickou civilisaci. My už teď máme filosofa světového formátu, jehož dílo sice knižně vychází, ale mělo by se o něm vážně mluvit na veřejnosti, protože jeho filosofie může měnit svět k dobrému. Je to Erazim Kohák, jenž ve své filosofii otevřel pochopení pro hodnotu života každé bytosti samu pro sebe, rozlišil dobro a zlo a vytvořil podmínky pro novou percepci světa a vztahu lidstva a přírody. Svým dílem naplňuje Masarykovo přesvědčení o smyslu českých dějin, že totiž český program je humanita.
Věda a umění jsou naše tradiční produkty, které musíme nejvíce rozvíjet.
Už teď jsme hudební velmoc, první hudba, která zazněla na Měsíci byl Dvořák.
Své sdělení, o čem jsem uvažoval při modelování Tomáše Garrigua Masaryka ukončím výzvou, abychom naše činy, a to zvláště politické měřili metrem Masarykovým a nedopouštěli, aby nás politici toho metru podměreční zaváděli k průměrnosti a resignaci.
Petr Novák
Vaše komentáře |