Nikol Zdráhalová dostala od města Dvůr Králové n. L. letos přidáno na kolo. Jak moc je pro ni cyklistika důležitá, se dozvíte v rozhovoru pro idnes.cz

Jak si vysvětlujete tak náhlé zlepšení?
Já vlastně ani sama nevím. Během přípravy jsem na tom nebyla zdravotně moc dobře, nemohla jsem tolik trénovat.

Kvůli zranění?
Ne, vypadalo to spíš na mononukleózu. Ale těžko říct, jestli šlo opravdu o ni, nebo jen o přetrénování. Takový čas jsem teď rozhodně nečekala. Myslela jsem si, že začnu zhruba někde tam, kde jsem skončila minulou sezonu, tedy kolem času 2:01. Ale hned při prvních závodech v Inzellu jsem jela patnáctistovku za 2:00. Už tehdy jsem si říkala: Ty jo, to je dobrý.

A když jste při dalších závodech v Inzellu uviděla po dojetí na tabuli 1:58, trochu vás to šokovalo?
Vůbec jsem nepředpokládala, že bych mohla jet v Inzellu pod dvě minuty. Když jsem ten čas uviděla, nejdřív jsem si myslela, že není můj.

Ale byl. Teď tedy zaútočíte na body z této trati ve Světovém poháru?
V to doufám. Už loni jsem bodovala v B-divizi na trojce, tak doufám, že se mi to podaří také na patnáctistovce. Hlavně bych chtěla vyjet další místo pro Česko, aby nás mohlo startovat z týmu víc. A třeba se probojovat do áčka.

Chystáte se nyní víc inklinovat i ke kratším distancím?
Ze mě se asi nestane nějaká velká sprinterka. Budu ráda, když budu jezdit všechno, ale spíš půjde o tratě 1500 a 3000 metrů.

Pomáhá vám psychicky, když jste v týmu s Martinou Sáblíkovou, která to dotáhla tak daleko? Můžete od ni „kopírovat“ také techniku?
Obojí. My mladší, co jsme začínaly později než ona, na tom ještě nejsme s technikou nejlíp. A Martina sama, jakmile vidí, že děláme něco špatně, dokáže nám hodně poradit. Letos mi dost pomohla s technikou v zatáčce, se kterou jsem měla předtím velké problémy. Díky tomu jsem se asi i zrychlila.

Má v sobě pedagogické sklony? 
Určitě jo. Chce, abychom se všechny v týmu zlepšovaly. Také proto je docela trpělivá.

Je to někdy zapotřebí? Má to s vámi mladšími těžké?
Kolikrát jo. (zasměje se) Kolikrát musí i odejít, kvůli těm našim vtípkům.

A pak občas i zvedá hlas?
To ani moc ne. My se jí ptáme: Co se stalo? A Martina jen povídá: Už jsem to nezvládala, musela jsem radši odejít. 

Platila jste v posledních letech za expertku na hromadný závod, ve kterém jste pronikala do první desítky Světového poháru. Počítáte s ním i nadále?
Letos to má být jiné, mají se v hromaďáku jezdit rozjížďky a až pak finále. Ještě nevíme, jestli v něm budeme startovat nebo ne. Rozjížďky mají být při svěťáku na programu vždy ve stejný den jako závod na 1500 metrů, bylo by toho už dost. A já z hromaďáků měla vždycky trochu strach, jak je jezdilo hodně lidí pohromadě.

Ale když jste byla odvážná a na prémii zabodovala, dosahovala jste v nich na dobrá umístění.
To jo, jakmile se vám povede v prémiovém spurtu bodovat, jste do desítky. Uvidíme. Asi se budu muset víc otrkávat.

Stejně jako v cyklistickém pelotonu.
No právě, i v pelotonu na kole se při hromaďáku hrozně bojím. To radši jedu časovku.

Budete na kole v příštím roce opět závodit na mistrovství republiky?
Vzhledem k tomu, že mi letos republika moc nesedla, chtěla bych ji příští rok zkusit znovu a pokusit se o lepší umístění. Po jarní časovce do vrchu na Praděd (mezinárodní závody UCI, kde skončila třetí) jsem si věřila, že bych mohla při republice dobře dopadnout, ale už tehdy patrně začínala má nemoc.

Předloni jste se probojovala dokonce i na juniorské mistrovství světa cyklistů. Takže nějaké dispozice pro tento sport rozhodně máte.
Nějaké asi jo. Ale to ukáže až čas.

Zdroj: idnes.cz