V plánu bylo dát 15 kol (protože přes 100 mil) nebo alespoň 14 (protože Everesting). V ideálním případě by se dalo 16. Před 2 lety jsem dal 13. Nakročeno bylo skvěle, o půlnoci jsem měl víc než 8,5 kola. Teplota byla ideální, ale mnoho okolností bylo proti. První kolo v dešti rychleji než minule, přesto na pohodu a do druhého jsem šel z 1. místa včetně až 5 členných týmů (kde se závodníci po okruhu střídali) Pršet přestalo ještě odpoledne, takže paráda.
Jenže 350 závodníků udělalo z lesních trailů postupně bahenní lázně. Salming Recoil Trail držely neskutečně - kameny a kořeny od bláta se nesmekaly, ale bezedné mazlavé blátíčko samozřejmě nedávaly. No nic, vzal jsem si hůlky a boty velikosti lyží mám, s lyžema na nohou jsem se možná už narodil. Takže no problemo.
V noci se přidala místy mlha. S čelovkou bylo vidět max. na 2 metry. To už bylo mnohem horší. Od začátku jsem měl zažívací problémy a žaludek postupně přestal cokoliv přijímat. Klasika. A do toho odešly stehna, poslední 3 kola jsem odchodil, předposlední hodně vycházkovým tempem. Nešlo to, vše jsem tahal a brzdil rukama pomocí hůlek.
Naštěstí náskok byl luxusní, ale povážlivě se zmenšil z 1,5 hodiny na necelou půlhodinu. Ty nohy to nejspíš nedaly, protože jsem kopce začal trénovat teprve před 2 měsíci, ale jako trénink na B7 byl tento závod ideální.
Vítězství se počítá, z toho mám ohromnou radost. Bylo to převážně o hlavě a o vůli.