REGIONY | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Ladislav Měšťan se narodil 8. listopadu 1873 v Šárovcově Lhotě (okres Hořice) v nezámožné selské rodině, která vychovávala šest dětí. Přesto dokázali rodiče udržet na studiích nejen Ladislava. Absolvoval šest ročníků obecné školy v Šárovcově Lhotě (1879 – 1885), dva ročníky školy měšťanské v Hořicích (1885 – 1887), jeden rok školy střední v Hořicích (1887 – 1888) a pak čtyři roky na učitelském ústavu v Jičíně. Učitelem se stal také jeho bratr František Měšťan, který byl řídícím učitelem v Bukovině.
L. Měšťan svoji učitelskou dráhu začal jako zatímní učitel v Jaroměři, kde také v roce 1892 vstoupil do Sokola. V roce 1896 začal vyučovat na chlapecké obecní škole ve Dvoře Králové n. L. (dnes Schulzovy sady). 21. září 1914 narukoval do rakousko – uherské armády k 18. pěšímu pluku, aby v následujících čtyřech letech bojoval na ruských a ukrajinských bojištích. Po skončení války byl 15. prosince demobilizován jako podporučík v záloze a od roku 1919 se mohl vrátit do školy.
V roce 1925 se stal zastupujícím řídícím učitelem, a od následujícího roku byl řídícím učitelem. Na škole setrval až do roku 1934, kdy odešel v 61 letech do výslužby. Na Schulzových sadech působil 37 let. Během svého učitelského působení se stále vzdělával. V Hradci Králové absolvoval čtyřměsíční kurz tělocviku pro učitele měšťanských škol, v Praze se zúčastnil kurzu pro výcvik a vedení her, v Náchodě prošel univerzitním kurzem prázdnin, v Praze také kurzem obchodních věd pro učitele pokračovacích škol a kurz věd obchodních pro učitele pokračovacích škol kupeckých s možností vyučovat na pokračovacích školách obchodních. Při odchodu do důchodu mu byl vysloven dík a pochvalné uznání za dlouholetou horlivou a úspěšnou práci učitelskou a za svědomité řízení školy.
Měšťan se ihned po příchodu do Dvora Králové, do svého nového učitelského působiště, stal v roce 1896 členem královédvorského Sokola. Všechen volný čas věnoval Sokolu. Již v roce 1897 byl přijat do cvičitelského sboru a v následujícím roce byl zvolen místonáčelníkem. V roce 1900 byl zvolen náčelníkem jednoty a v této funkci setrval až do komunistického převratu v roce 1948. L. Měšťan však nepracoval pouze ve funkcích v mateřské jednotě, ale také na župě. V roce 1905 se stal náměstkem náčelníka župy a často zastupoval župního náčelníka při vedení župy na schůzích ČOS. Od roku1908 byl župním náčelníkem až do zrušení žup v roce 1949. Za náčelníka byl považován i v těžkých dobách během německé okupace a považován za náčelníka byl i po zrušení Sokola a vlastně až do smrti.
Zasloužil se o to, že v roce 1899 vznikl v královédvorské jednotě ženský odbor. Jak dosvědčují zápisy ze schůzí ženského odboru, vedl ho, a sestavil také řadu cvičebních hodin pro různá odvětví ženského tělocviku (mnoho z nich vytištěno v Sokolských přílohách krajských časopisů). Sokolky ho považovaly za svého vůdce a mentora.
L. Měšťan poznal v Sokole svoji budoucí manželku, učitelku Annu Stuchlíkovou. Anna se narodila 21. 8. 1879 ve Dvoře Králové n. L. Absolvovala obecnou školu v Rychnově nad Kněžnou a měšťanku v Karlíně. 4. července 1898 absolvovala c. k. ústav pro vzdělání učitelek v Praze. Nastoupila ihned jako zatímní podučitelka na dívčí škole ve Dvoře Králové. V roce 1915 byla jmenována definitivní učitelkou na chlapecké škole ve Dvoře Králové. Ve školním roce 1917 – 1918 opět vyučovala na škole dívčí. Po roce 1918, když byl nedostatek učitelů na Slovensku, odešla učit na ľudovou školu ve Štátech, na měšťanskou školu do Nové Baně a do Vrůtek. V roce 1921 se vrátila do Dvora Králové. Od září roku 1926 byla jmenována řídící učitelkou dívčí školy. Anna byla nadšenou sokolkou. Stala se jednou z prvních členek ženského odboru Sokola Dvůr Králové a účastnila se aktivně sokolské práce. Byla členkou cvičitelského sboru, výboru, zastupitelkou, náčelnicí ženského odboru, členkou vzdělávacícho odboru. Patřila mezi nadšené průkopnice ženského tělocviku i zimních sportů. Měla vždy pochopení pro aktivity svého muže, pomáhala s vyřizováním písemné agendy spojeným s vedením župy. V Sokole pracovala i při svém působení na Slovensku. V roce 1923 se manželům Měšťanovým narodila dcera Milena.
L. Měšťan absolvoval čtrnáctidenní cvičitelskou školu České obce sokolské a celou řadu školení a kurzů pro cvičitele a rozhodčí atletiky, gymnastiky, plavání a lyžování. Byl členem Svazu lyžařů v Království českém. Přátelil se s architektem Karlem Jarolímkem a také synem starosty České obce sokolské Josefem (Južíkem) Scheinerem, který studoval na dvorském gymnáziu a patřil mezi průkopníky lyžařského sportu. Od roku 1897 se datují počátky lyžařství u nás a L. Měšťan byl jedním z prvních královédvorských lyžařů - zavedl tento sport i do Sokola. V roce 1900 měla jednota 40 lyžařů. Společně se dvěma jmenovanými pomáhal šířit lyžařský sport na Královédvorsku, spolupořádal různé kurzy a závody pro milovníky tohoto sportu. Měšťan byl i vyhledávaným sudím pro mezinárodní lyžařské závody. V archivu Sokola je uložen dopis od Južíka Scheinera, ve kterém prosí Měšťana, jestli by nemohl rozhodovat velikonoční závod v běhu na 50 km, který právě nově vznikl. Později právě L. Měšťan společně s učitelem Karlem Ježkem sepsali historii lyžování na Královédvorsku, která vyšla ve vlastivědném sborníku Pod Zvičinou. K průkopníkům lyžování na Královédvorsku patřila také budoucí Měšťanova manželka Anna, když se účastnila s dalšími dámami prvních lyžařských výprav na Zvičinu a do širokého okolí.
L. Měšťan propagoval také plavání, organizoval plavecké školy a závody. Byl vytrvalým turistou. Vedl výlety do Krkonoš, na Slovensko, do Vysokých Tater, účastnil se všech zájezdů ČOS v Čechách i na Moravě i všech výprav slovanských do Lublaně, Zagrebu, Bělehradu, Bulharska, Černé Hory a jinam.
V roce1910 se konal první župní slet župy Chorvatské v Dubrovníku v Dalmácii. ČOS vyslala na žádost dubrovnického Sokola Měšťana, aby řídil tamní slet. Měšťan nacvičil společná župní cvičení pro zvláštní vystoupení jednoty dubrovnické a 14. -15. 8. cvičení o sletu řídil. Vzhledem k tomu, že to bylo ještě za Rakouska, je třeba uznat, že k tomu bylo potřeba mnoho odvahy pro českého učitele. A tu Ladislav Měšťan měl. V těchto dobách rakouské úřady právem nedůvěřovaly Sokolu a nechtěly mu svěřit výchovu mládeže. L. Měšťan se snažil, aby české děti mohly cvičit v Sokole.
Ladislav Měšťan vedl jednotu i župu v dobách dobrých i zlých. Za 1. světové války, kdy postupně činnost Sokola skomírala a sokolovna se přeměnila v lazaret, za první republiky, kdy došlo k nebývalému rozkvětu Sokola. Vedl župu na všech sletech v Praze. A také v době soumraku nad naší republikou i za okupace. Jeho bohaté zkušenosti ze čtyřletého působení v zákopech za 1. světové války ho vedly k podporování brannosti v Sokole. Dobře věděl, že jen lidé zocelení zvládnou nástrahy války, jejíž hrozba se koncem 30. let stále více zdála reálnou: „Pokud chceme my, sokolové, uskutečňovat brannost, musíme uposlechnout pokyn - Sokolové do tělocvičen a na cvičiště! Tělocvikem získává borec na zdraví, nabývá vědomí síly a osvojuje si vlastnosti potřebné pro boj, jako smělost, odvahu, rozhodnost, vytrvalost, bratrství, podřizování se celku a kázeň.“ Se samozřejmostí se zapojil do protinacistického odboje. Z pozice župního náčelníka zprostředkoval spojení mezi jednotlivými župami v kraji. V noci z 8. na 9. října 1941 byl L. Měšťan zatčen gestapem jako činovník župy. Byla na něj orgány Říše uvalena vazba, byl vězněn do 28. listopadu 1941, poté byl z věznice gestapa v Hradci Králové propuštěn. Díky tomu jej nepotkal osud mnoha bratří, kteří byli přes Pankrác a Terezín posláni do Osvětimi s poznámkou návrat nežádoucí. Po návratu z vězení pokračoval v odbojové práci a spoluorganizoval sociální akci na pomoc rodinám vězněných.
Po válce, kdy by si jako sedmdesátník již zasloužil odpočinek, pokračoval v sokolské práci i ve vedení župy, aby pomohl nahradit prázdná místa po popravených a umučených bratřích. Podílel se na obnovení činnosti Sokola po dlouhých čtyřech letech. 3. listopadu 1946 zemřela jeho manželka Anna. Měšťan vedl župu na XI. Všesokolském sletu v roce 1948. Po následném zrušení Sokola se již sokolské práce neúčastnil a přestěhoval se za dcerou do Prahy, kde 14. ledna 1958 ve věku 84 let zemřel.
Práce, kterou vykonal L. Měšťan za více než třicet let pro školství ve Dvoře Králové a více než padesát let pro sokolskou organizaci nejen v našem městě, ale celém regionu, je nedozírná a velmi záslužná. Jedinou odměnou za ni mu vždy byla úcta a vděčnost jeho přečetných přátel. Jeho jméno by mělo být zapsáno v historii města i celé župy Podkrkonošské zlatým písmem. Neměli bychom dopustit, aby vymizelo z historické paměti.
Pavlína Špatenková
Podle kroniky Sokola Dvůr Králové n. L.
Archív Sokola Dvůr Králové n. L.
Archív sokolské župy Podkrkonošské Jiráskovy
Fotografie z archívu Evy Sychrové, rozené Měšťanové
Soa Trutnov
Archiv Městského muzea ve Dvoře Králové
Vaše komentáře |