Vánoce 1891 ve Dvoře Králové - jak asi vypadaly?

“Čas prchal a už tady byl Mikulášský jarmark, to bylo živo, ulice plná lidu z venkova a z města, kupovalo se i pro Vánoce. A co tam bylo Mikulášů, od nejmenších až velké jako děti s dlouhými bílými vousy a biskupskou berlou a mitrou, a zase perníkové – celé řady. A kolik boud  tam bylo, prodávalo se i na vánoční stromky, cukroví – perníkové figurky, cukrová kolečka, malé lahvičky s rosolkou sladkou aj. Pak boudy prodávající papírové betlémy. A předvečer Mikuláše jsem se podíval jak chodí Mikuláš s čertem, někde i s andělem. Taky k nám chodil, když jsem byl malý.

Vánoce, ty budou slavnostnější, to nebudu mít celý týden školu. Před Mikulášem, a to jsem nezapomněl, než jsem šel spát, pověsil si na okno punčochu. Taky učedník Faltin si pověsil na okno punčochu. Ráno mě probudí chechtot z kuchyně – byl tam večer Mikuláš, ponožku měl učedník plnou, a tak vytahoval uhlí, kousky dříví, zase jablko, také v papíru zabalené fíky a zase uhlí a zas kornout lískových oříšků. Vyskočil jsem z postele! Jojó, na okně visí plná punčocha a už vytahuji z punčochy fíky, kornout cukroví a oříšky, ale taky kousky uhlí. A ve škole, to bylo vyprávění. 

A zase ten čas utekl a vánoce byly tu. Karel přijede taky na svátky z Kolína. Na Štědrý den, to bylo u nás v krámě, celý den moc lidu, že se někdy ani nevařilo. Jenom v poledne byl čaj a k tomu vánočka, a pak už nic, až už když byla první hvězdička, se večeřelo. Dělnictvo nesmělo šít, den před štědrým večerem muselo být všechno umyto a uklízeno. V pokoji už byl stůl bíle prostřen a uprostřed stolu stála už připravená velká a těžká stojací lampa. Celá z bílého mléčného skla. Ze stejného skla i vypouklé stínítko. Lampa měla velký široký knot, hrnkovitého vyústění. Celou zimu se s ní nesvítilo, jen od štědrého večera do tří králů. Zvláště na štědrý večer při prvním osvětlení činilo to zvláštním pěkným dojmem. 

Před zahájením večeře, stoje společně, modlili jsme se „Otče náš“ hlasitě. Pak tatínek sám poděkoval za zdraví a dostatku. Pak se večeřelo. Nejdřív, jako každoročně, rybí jikrová polévka, pak pečená ryba, spařené buchtičky a s mákem a syrobem na másle. Pak si každý rozkrojil jablko, nemá-li křížek, a rozloup vlašský ořech. Máti přinesla ještě každému čaj a vánočku. Po večeři tatínek vstal, že se musí podívat, co nám Ježíšek nadělil.

V parádním pokoji do ulice (vedle krámu), stál na stole, vánoční stromek, zdobený papírovým barevným řetězem. Na stromku hořící svíčky a rozvěšený cukroví. Postříbřené ořechy, které jsem s máti předem připravil a staniolem polepil. Pěkně se vyjímaly na stromku taky jablíčka, cukrová kolečka, čokoládové figurky, lahvičky i kolečka plněná rosolkou a tamhle bouchačka. To si dneska bouchnu, a u ní bonbon. A pod vším narovnané dárky. A na skříni přes celou šíři byl velký papírový betlém i tam hořelo světlo, olejová lampička tak, že se betlémská hvězda jen jiskřila. Ten betlém jsme měli už mnoho let v Kolíně a letos na něm přibylo několik dřevěných oveček a dřevěný chlév i s jesličkami. Učedník Faltin přinesl z lesa mech a do něj byly nastrkány papíroví pastýři i stromky. To strýček, ten má krásný betlém, celý dřevěný a velký figurky. 

Teď jsme si společně zazpívali „Narodil se Kristus Pán“ a maminka rozdávala dárky. Karel dostal kožené rukavice uvnitř s chlupy, ty prý jsou nejteplejší, a teplé prádlo, kravatu a nové brusle „halifax“, jsou na kličku ze strany a nemusí mít řemínky. Já dostal krásný řetěz doublový k hodinkám a taky prádlo a kravatu, desky pro kreslicí papír a barevné tužky, protože jsem rád kreslil. Tatínek a máti měli také baličky, i učedník Faltin. Radost byla veliká. A k tomu ležel velký vázaný rodinný kalendář, vlastně jsou v jednom kalendáře tři – zábavný, vojenský a katolický. Tatínek jej už po kolik let kupuje, však stál celou zlatku. Na ten jsem se dlouho těšili. Po večeři přišel strýček s tetou si zahrát v karty. Hráli „cvika“  o oříšky. To se rozdá po pěti kartách a jedna se odkreje a to je trumf, a sází se po kolika oříškách, kolik je hráčů. Fórhont vynáší kartu a další přebíjí větší kartou nebo trumfem a kdo nejvíce přebyl bere štich. A kdo má nejvíce štichu, bére sázku a jde to znovu. Karel a já jsme hráli také. Pak šla máti uvařit čaj pro všechny a k tomu vánočku, potom se hrálo až do doby, kdy jsme šli na půlnoční.

Tatínek s námi nemohl, bolela ho noha. Ráno jsme spali o něco déle, protože krám byl na velkou neděli uzavřen. Pak se šlo do kostela. Tam byla vždy hlava vedle hlavy a u obou vchodů už stáli daleko od kostela. Když nebyl vítr, tak to šlo, ale jinak byla zima. Hlavní chod je u věže a druhý prochází malou kapličkou a malým oltářem. 

Druhý den na Štěpána chodili kolednici časně ráno koledovat a bylo jich hodně. Říkánka byla:

Koleda, koleda Štěpáne, 

co to neseš ve džbáně, 

nesu nesu koledu, 

upad sem s ní na ledu. 

Psi se do mě dali (zpívalo se i psi se na mě sběhli), 

koledy mě snědli, 

co mám smutný dělat, 

musím chodit žebrat.

Odpoledne, to byl zase krám uzavřen, šli jsme do Žirče, podívat se k strýčkovi Francovi na betlém. Strýček Karl v Lehrchenfeldu neměl betlém, ale Franc měl betlém přes půl světnice. V kostele v Žirči měli betlém na hlavním oltáři. Jsou to plechové figurky, velké jako malé děcko.

A svátky byly pryč a Karel zase odejel po svátcích ráno, za svou povinností do učení. 

A už tady byl Silvestr, to naši dělníci pracovali jen do dvou hodin a pak se šlo do kostela. Tam se sešli všechny spolky, tedy i krejčí. U lavic, ve střední straně ulice, jakož i po vnějších stranách obou řad. Vždy přes jednu lavici byly zastrčeny cechovní lucerny. Každý cech měl dvě lucerny. Byly to pěkné, plechem zdobené tyče, nahoře též velmi vkusně zdobená, volně se pohybující, lucerna která dnes slavnostně svítila a byla zpestřená dlouhými, hedvábnými stuhami. Tam se též předčítalo u oltáře, kolik se jich za právě minulých rok narodilo a kolik zemřelo. 

Na nový rok, to máme celý den uzavřený krám, to byl velký svátek a to chodili gratulanti. Kominík se svým nástěnným kalendářem, lampař se svým gratulačním lístkem – nese žebřík a petrolejovou konev a stojan s lampou, ponocný se svým lístkem – nese lucernu a halapartnu. Přišli i strážníci v parádní uniformě. Chodili i různí žebráci a venku si vzájemně  gratulovali lidi vespolek tak, že gratulování nemělo konce.”

Josef Jiránek

Zdroj: Říhova kronika